Duben 2011

Něco ze života...1.3

25. dubna 2011 v 21:00 | Veronnie.♥ |  My Diary♥
Poslední 2 dny se cítím divně. Pravděpodobně za to, může ten sen, který se mi zdál ze soboty na neděli. Nešlo o žádnou noční můru. Sice to nebyl nějáký šťastný sen ale takový normální, měla jsem už mnohem horší noční můry. Po tom snu mi je strašně smutno a pomalu přicházím na to, proč. Ten sen má totiž v sobě podtext kterému můžu rozumět jenom , kdybych ten sen komukoliv řekla tak mu to bude připadat jako úplně normální sen. Myslím si, že tím snem mi chce moje podvědomí něco sdělit, ale já jsem ještě nepřišla na to co přesně. Doufám, že na to zachvíly příjdu. Nechci tady přesně psát o čem ten sen byl ale z velké části se týkal mojí kamarádky Darči. S Darčou to poslední dobou není moc v pohodě. Co se týče času, který spolu trávíme tak ten je pořád stejný, možná dokonce i větší. Ale i přes to, že spolu jsme, tak se od sebe oddalujeme. S přítelkyň se stávájí pouhé známé. Ona to možná cítí jinak, možná, že jí to všechno příjde v naprostém pořádku ale mě teda ne. A vlastně v tom to je, že nevím, jak to cítí. Já už totiž nevím nic co si ona myslí, cítí. Příjde mi, že jí přestávám znát, že to pouto která nás spojovalo se pomalu přetrhává a zachvíly se úplně roztrhne a my dvě si budeme už navždy úplně cizí a zůstaneme si už jenom ve vzpomínkách. Tyhle představy mě poměrně děsí, strašně bolí, možná to tak vnímá i ona a možná taky ne. Příjde mi, že mezi nás postavila tenkou zeď, která se pořád rozšiřuje a já se na to jen koukám, nezastavuju ji ale naopak jí občas podám cihlu. Chtěla bych už s tím něco dělat ale nevím co ;/. Problém je, že to pravděpodobně stejně celé ukončím já, protože já prostě nejsem schopná mít Darču jenom za pouhou známou. Asi je zbytečné o tom takhle přemýšlet, když stejně asi nic nemůžu udělat. Já vím, že ona za to nemůže, že si to neuvědomuje, že cokoliv jí řeknu tak jí to připadá jako pouhý blábol, že všechno je v naprostém pořádku. Ona to celé cítí úplně jinak než já a taky od toho našeho "přátelství" očekává úplně něco jiného. Mám opravdu strašný strach, že to všechno dopadne tak, jak to bylo minulý rok s tím rozdílem, že cestu zpátky už k sobě nenajdeme. Asi si jí ani nezasloužím mít za kamarádku/přítelkyni. Už jí ani vůbec neznám a tak stejně ona mě. Přála bych si, aby pochopila, jak se cítím, né kvůli toho, aby měla výčitky ale, aby mě pochopila. Ale nejvíc si přeju, aby to všechno mohlo být jako dřív, jako, když jsme byli nejlepšími kamarádkami. Ale vím, že to se mi nemůže splnit..ale budu doufat, že snad jednoho dne...

Barvy

15. dubna 2011 v 22:30 | Veronnie.♥ |  Téma týdne
Barvy jsou všude kolem nás. Je to něco úžasného co spestřuje svět. Většina lidí má oblibené některé barvy ale já osobně žádnou konkrétní tak něják nemám. Kdybych ale už opravdu měla říct jakou tak je to fialová, tyrkisová a tak trochu i modrá a zelená. Barvy jsou i ve strašně hodně odstínech takže některý odtín té barvy se vám může strašně líbit ale když je třeba v trochu jiném odstínu tak se vám to naopak nemusí vůbec líbít. I když jsem tady řekla názvy oblíbených barev nejsou to barvy kterým bych dávala přednost pořád. Záleží na situaci, na čem ta barva je na každé věci působí úplně jinak a třeba co se týče oblečení tak to záleží hodně podle nálady a vlastně taky situace. Hrozně lituji lidí, kteří jsou třeba od narození slepý. Tito lidé mají o barvách pouze svoji představu která se určitě nevyrovná skutečnosti. Však život je celý o barvách. Dovedete si vůbec představit jaké by to bylo kdyby vše bylo jenom v jedné barvě? Myslím, že strašné. A proto si važme toho, že vidíme, že všude okolo nás můžeme vidět tu krásu barevného světa co nám život tak hodně spestřuje. :-)

Něco ze života...1.2

10. dubna 2011 v 21:31 | Veronnie.♥
Tak a víkend už je zase za námi. Už tady máme duben, mnozí z vás jsou teď štastnější a na blog už nechodí tak často. Já to beru, protože si sama myslím, že na blog by se nemělo chodit s povinnosti ale když vás to baví a chcete. A jak jste si užily tenhle víkend? U nás nebylo počasí zrovna na jedničku. Ale i tak to byl docela dobrý víkend. V pátek u nás spala Darča, když jsme šli na spaní nakupovat tak jsme se pohádaly takže to chvíly vypadalo, že z toho nic nebude. Nakonec jsme se ale pak usmířily a spaní si parádně užily. Dívaly jsme se na 2 filmy Ženskou věznici a horor Freddy Krueger na úplně první díl. Oběma se nám ten horor moc líbil, byl natočen v 80tých letech takže žádná novinka a právě to se nám líbilo, protože to nebylo jak ty nové horory které v podstatě bývají úplně o ničem jenom je tam mučí a jde jen o to, aby lidi viděli nechutné scény s umučení nějákými přístroji. Tenhle horor byl strašně napínavý a nešlo tam o žádné brutální umučení. Fyzicky tam lidé umíraly poměrně rychle ale psychicky to měli většinou těšžší. Děj neměl sice neměl konec ale proto taky natočily i další díly na které se určitě podíváme jindy.. Šly jsme spát asi kolem půl páté ráno. Dokonce jsme si za tu noc ani nevšimly, že v noci byl velký vítr ;D. V sobotu jsme pak šli odpoledne s rodiči na oslavu narozenin, asi kolem osmé jsem si tam sedla na gauč a docela se nudila a tak jsem všechny pozorovala a začala snít. Vedle dědy byla jedna prázdná židle a já si začala představovat, že tam sedí moje babička a debatuje tam s ostatníma. Babička umřela, když mě mamka čekala a děda si už nikoho nenašel a ani najít nechce. Sice jsem ji neznala a je to asi i lepší ale stejně mi pořád strašně chybí. Vůbec nevím jaké to je mít tu starostlivou babičku, která bydlí ve stejném městě, kterou vidíte každý den, která je šťastná za každou vaši návštěvu i když je častá a dává vám penízky. Babička, je podle mě velmi důležitá osoba v dětství. Je to osoba kterou maji malé děti většinou na 3tím místě, někdy i blíž. Já sice mám ještě jednu žijící babičku, která je podle mě hodně dobrá babička jenže bydlí skoro 400km od nás a ještě na slovensku. Děda je těžce nemocný a ona na tom ze zdravým taky není nejlíp a tak k nám vůbec nejezdí jenom my k nim a to asi tak třikrát ročně. Jenomže to, je strašně daleko a já se musím od všeho odloučit a protože babičku vidím odjakživa málo nemám k ní tak blízký vztah. Zkrátka mi vždycky chyběla babička, která by byla tady blízko mě. Jak jsem se tam tak zasnila, tak jsem se málem rozbrečela ale naštěstí jsem to zadržela. Jak bych jim pak všem vysvětlila rozmazané šminky..? Když jsme ale pak přijely domů tak už bylo líp. No a dneska měla Darča svátek, podle nějákých lidí sice ne, protože ona se píše jinak než je to v kalendáři každopádně ale tohle jméno se k jejímu blíží nejvíc ze všech českých jmén. Koupila jsem jí obrovskou čokoládu a byla s ní asi 20minut venku a tu čokošku měla schovanou pod bundou. No ta bunda je volnější tak si ani Darča nevšimla, že vypadám tlustší a taky do té čokolády asi třikrát bouchla a ani tak si jí nevšimla ;D. Dala jsem jí tu čokoládu, když šla domů. Byla hodně překvapená a myslím si, že i hodně ráda... No já se jdu teď ještě osprchovat a chystat se do školy ale vůbec se mi nechce.. Přeju vám všem krásný týden a ať vám to jde jak ve škole tak i v životě. :-)

Zmatek v duši..

3. dubna 2011 v 21:10 | Veronnie.♥
Poslední dobou jsem nějáká zmatená a kvůli toho i strašně náladová. Pavla a Darča se spolu totiž usmířily a zase se spolu baví řekla bych, že to vypadá jako by se znovu stávaly nejlepšími kamarádkami. Hodně lidi s tím má problém většinou jsou to lidi z okruhu Pavly kteří mají obavu s toho, že Darča Pavle zase ublíží ale ve skutečnosti to je spíš asi tak, že na ně teď Pavla začíná trošku kašlat ale já vím, že ona nic takového nechce. Vnímám to jinak než oni, protože mám silnou citovou vazbu k oběma. Je to velmi zvláštní, protože jsou to 2 osoby které patří k těm co mám nejradši a prostě s oběma se mi všechno tím změnilo. Horší je to ale u Darči, mám v sobě obrovský pocit zklamání. Vždycky, když se baví s Pavlou tak je prostě jiná, taková zlá. Brala jsem jí za nejlepšího přítele né že jsme byli BFF ale prostě ona byla můj nejlepší přítel, který mě podržel, vyslechl, byl tu vždycky pro mě když jsem potřebovala, pomohl mi aspoň na chvíly zapomenout na to špatné. Teď už to tak není. Nechci jí nic vyčítat na druhou stranu jsem totiž ráda, že je šťastná. Už jí něják nezajímám, v jejím životě už pro mě není místo možná si to ani ona sama nechce přiznat ale je to opravdu tak. Byla bych jenom přítěž to co by jí způsobovalo trápení a to já nechci. Docela mě ale vzal pátek měla jsem špatnou náladu a Darča mě ráno pozdravila a hned podle mojeho pozravu poznala, že mi něco je a veděla že mě bude lepší nechat samotnou to měla pravdu jenomže ona mě pak takhle nechala celý den překvapivě se už i Pavla zajímala o mě víc. Darča ta byla ráda, že si ten pátek může užít s Pavlou. Sice jsem opravdu ráda, že jsou spolu šťastné ale jsou věci které Darči zazlívám nevím jestli mi to dělá naschvál jestli se u toho dobře baví ale začala s Pavlou chodit ráno do školy. Celý tenhle školní rok jsem s Pavlou chodila ráno do školy krom dnů kdy jsme byli pohádané šíleně mě vzalo, že teď začala chodit s Darčou, to mi jí Darča nemohla nechat aspoň na ty rána? To mi musela zničit můj každodenní začátek dne? Nejhorší ale je, že když už jsem byla někdy s Pavlou pohádaná a chtěla jít s Darčou tak nikdy jít semnou nechtěla. Tak proč je to teď takhle..? Pravdou ale je, že já nejsem dobrý člověk. Už i z tohohle článku můžete poznat jaká jsem žárlivá a přecitlivělá ale jsem to bohužel jsem taková a tak jednoduše se nezměním. Jsem teď zkrátka z toho všeho naprosto zmatená, vůbec nevím co mám dělat. Potřebovala bych člověka který by mi pomohl, jak dál. Kdysi jsem měla jednu takovou kamarádku která byla můj anděl strážný ale teď už si žijeme každá jinak. Tomuhle článku asi nebudete rozumět, nerozumím mu ani já, protože opravdu už nerozumím ani sama sobě..

Goodbye♥ ;*